TUMBLRINSTAGRAM
EMAIL: vellsv@hotmail.com

currently reading: co mi přijde pod ruku

02/03/2017

CIRC•ulate

2 roky zpět
chtěla jsem ušít ,,bezpohlavní" kostým, který by evokoval cirkus a pieroty. kostým, který by se dal velmi jednoduše svléknout (jelikož mě v té době začala zajímat burleska). a -- muselo se v tom dát tančit!
schytala to moje baletní sukně a byl zrecyklován neopren a umělohmotná síť. 

 tahle éterická bytost chvíli tančila před objektivem jedné talentované slečny. 


(jsou v něm stále ještě stehy, došívala jsem ho narychlo ještě tu noc po focení)

fotky: Aneta Krejčí

10/02/2017

přes čáru

myslí si ten umělecký okruh skladatelův,
že si ty šaty s kaktusama na sebe beru z recese.
 jenže já vůbec nejsem rozverná, nýbrž se snažím tím límečkem zakrýt cucfleky, co mi vydržely týden.
                váš skladatel měl asi radost, že mě vidí.


říkal taky ten skladatel, že se mi ty jeho trenky s avokádovym potiskem budou líbit, když si je natahuje.               esteticky je všechno správně. 
         rozhodně si ale myslím, že by se mi líbilo víc, kdyby mi tam předčítal o trochu dýl.

to bych pak nemusela mlátit hlavou do matrace.  to je trochu přes čáru (na pravý ruce a všechna kolečka.)

fotil Prokop Jelínek

víc už radši nic.

04/02/2017

XYZ

byla jsem superhrdina v imaginárním světě Olivera&Kateřiny. a bylo to superúžasný.

XYZ project lights ♦ Kat Kabelkova photos ♦ Natalie Dufkova clothes

• • •

05/12/2016

--noodle situation

Iw tvoří sérii fotek pod štítkem Une femme est une femme a já se jí moc ráda zase jednou tetelila pod objektivem (prakticky víc oděná než chodívám - šílená kazajka, ta podprsenka!). 

těstovinová situace je doba, kdy není čas vůbec na nic, a tak si ráno stihnu uvařit maximálně špagety (protože si stejně nebudu mít čas nic koupit k jídlu, natož hledat věci ve kterých nejsou mlíka a vejce a co nestojí víc než dvacku). období, co teď potřebuju, něž mi dojde, proč jsem odjela a najednou budu sedět v letadle do Španělska bez zpáteční letenky - se spoustou pytlíků instatních nudlí v kufru, který jsem pořád ještě nevybalila.

noodle pics: 1 2 3 

28/11/2016

--SEEN

minulorok, když bylo mi ještě na hlavě bílo 
--zobrazeno

výstava útržků z reálných divnokonverzací, volně navazující na projekt Anny Wim

tohle je z videa, které se promítalo ve smičce na zeď a točilo se asi hodinu před začátkem výstavy, neboť všechnen materiál se prostě ztratil


03/11/2016

HOW NOT TO DIE, part 2

I wanted to know how does it feel to have no certainty, avoid having comfort, avoid having physical contact.
I quit my job as... well, duster and vacuum cleaner, packed my suitcase (full of important things such as bow and arrow, tons of books and prom dress) and moved away again.
I am in Coventry, broken city, broke and happy as fuck.

super-old photo from my friend's birthday celebration a year ago, more here


21/10/2016

HOW NOT TO DIE/ counting

JEN...


7 týdnů
46 dní
7 728 hodin
463 680 minut

víte, tříměsíční nesvoboda je rozhodně zajímavý experiment s volným časem, skoro až hazdard. proč by někdo skákal z mostu jištěný lanem když může zažít stejný příval adrenalinu při snaze stát se každým dostupnm čistícím prostředkem. 

hoďte po mně někdo kytku, spoustu kytek a udělejte mi čaj z růží, ať si vzpomenu, jak voněl ZigZag.

hoď
                            po
                                                           mě
                                                                           kytku

PS: vzpomínáte si někdo na Mili Heller? Chybí vám taky tak?

25/09/2016

HANGING H I G H

(I will try to write in english. I promise I will do huge mistakes, since it's not my first language, but I have to practise somehow. but who cares, anyway)

I moved. or, to be more specific, I run away to Birmingham. 

first week, I didn't even have my suitcase. I just left it in Brighton (huge thanks to Peter... for everything, but mostly for not throwing it out. I mean, what would I do without my cactus dress!).

now, I've never been homesick. but I've also never been completely alone somewhere - it's like being only with feeling your inner self twice as much.

from running all naked around Glastonbury to the household where you... well, have to behave.


there is one thing I know for sure: I can't live without theatre and performing. it's simple - either that or being depressed and crazy.

I've found out about this supergood medicine in a pub where I met Guy. a few weeks after, Clay Lames happend.

me, speaking about my nightmares and exboyfriends.