Chtěla bych malou jizvu na tváři. Jizvy a modřiny jsou tak moc krásný.
Ode dneška budu všechno dělat správně. Správně pro mě.
Abych si nechtěla připadat jako Cassie.
12/05/2012
Samozřejmě, že jsem po matce. Společně jsme si nechaly ujet vlak, který stál za rohem, abychom se pak v dešti mohly ztratit v jejím rodném městě. Ten den dvakrát (cestou tam a zpět). Pak nám ujel další vlak.
Tohle se mi stává běžně a kdovíproč mě to docela baví, ztrácet se.
Když si přečtete něco z Rookiemag, automaticky se obléknete barevně. Fakt.
Připadám si nemotorně a divně když mi někdo řekne, že si mě chce vyfotit. Dívám se někam před sebe a připadám si jako idiot, nebo tancuju na místě a hlavně se snažím nesmát, protože to pak vypadá, že se pošklebuju. Musim si pamatovat, že se nemám tvářit přirozeně, protože moje rty vypadají jako koňské pysky.
Když jsem na sobě měla černé silonky poprvé, nosila jsem je se svěšenou hlavou a slzou v oku, protože černé silonky byla věc nenormální. Tehdy jsme šli se školou na stejnou divadelní hru, na které jsem byla ve čtvrtek. Od té doby jsem černých silonek vystřídala milion a nosím je skoro pořád. Na protest.
Mili Heller napsala, že z třídních otloukánků vyrůstají postavy do románů. Mili Heller je můj hrdina.
Co týden, to další rozbitá věc. Tohle jsem ale rozbila tak dobře, že nikdo nepoznal, že to napůl (druhou polovinu už napadlo, že by bylo fajn ten kámen ulomit) nebyl záměr. A když na tom usnu v metru, budu mít cool tetování na tváři.